Historický vývoj

Pravěké osídlení obce

Při historickém exkurzu se musíme nejprve vrátit o 4000 let zpět – do pravěku. Je totiž nepopiratelně archeologicky dokázáno, že existovalo osídlení kolem Jizery již v mladší době kamenné. Důkazy o životě lidí na současném teritoriu obce Svijany podávají nálezy uskutečněné nikoliv odborníky, ale soukromými nadšenci, které jsou nyní umístěny v Muzeu Českého Ráje v Turnově.

Daleko bohatší naleziště nejstaršího osídlení na území obce však pocházejí ze starší doby kamenné. Jedná se zejména o nálezy z přibližně desítky vykopaných hrobů knížecím revidentem Svobodou a knížecím zahradníkem Maruškou, loukoveckým farářem Károu a dr. Patchem. Jsou to popelnicová pohřebiště Lidu popelnicových polí. Mnoho keramických a bronzových předmětů z těchto pohřebišť je také ve sbírkách turnovského muzea, část v muzeu v Liberci. Jedná se o velmi cennou sbírku z pohřebišť mladolužického charakteru z konce doby bronzové a počínající doby haštalské; pohřebišť s prvky knovízské středočeské kultury; převažují však nálezy z doby slezskoplatěnické kultury provedené zahradníkem Maruškou na parcelách západně od pivovaru a dalších, učiněných až v roce 1944 tamtéž odbor. učitelem Loudou; zřídka se zde objevují i prvky pozdní platěnické kultury.

Toto vše svědčí o velmi vhodných klimatických podmínkách pro osídlení, které byly na území naší obce již od pravěku (blízká dostupnost vody z řeky Jizery, svah ochraňující před záplavami z jihu, svah chránící před studenými větry ze severu).

Ovšem tím nejcennějším, čím se mohou Svijany ze své dávné historie pyšnit, je hromadný nález bronzových labuťek. 23 těchto bronzových labutěnek objevil dělník 14. ledna 1854 při odkrývání skály ve Vaníčkově lomu na pravém břehu Jizery, nedaleko mlýnského ostrova. Zdá se, že v místě nálezu býval brod a přechod přes Jizeru k veliké slezskoplatěnické osadě ve Svijanech. Labuťkovitá nákončí byla patrně užívána na kultovních vozících při náboženských slavnostech v počínající době železné. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších nálezů českého pravěku vůbec, který rolník Buriánek z Loukova a hostinský Žák z Podolí koupili od nálezce a darovali Národnímu muzeu v Praze, kde si je můžeme prohlédnout i v současnosti.

Slovanské osídlování

V letech 1144-1145 Slované zakládají cisterciácký klášter v Mnichově Hradišti nad Jizerou. Jemu připadalo kromě Hradišťska postupně i široké okolí Svijan. Svijany sloužily klášteru jako hospodářská základna. Mniši tu měli klášterní dvůr, ve kterém chovali i velké stádo vepřů. To dalo obci pravděpodobně i původní název Sviňany, který se postupně měnil až do dnešní podoby.

První doložitelná písemná zmínka o vsi Svijany se v historických pramenech objevuje v roce 1345 a to dne 23. srpna, kdy je připomínán Mikuláš, mnich kláštera v Hradišti, který byl „grangiarius in Swinian“.

Útrapy husitských dob

Součástí klášterních statků zůstaly Svijany do roku 1417, kdy mniši prodali svůj dvůr ve Svijanech Jindřichu z Vantenberka s používáním do konce života. Tato podmínka pozbyla platnosti už o tři roky později, kdy klášter Hradiště byl solí v očích Husitům. Roku 1420 skončila po drtivém útoku husitských vojsk existence kláštera. Nikdo si dnes už ani neumí představit, co všechno prožily Svijany v době, kdy se Pojizeřím potulovaly táborské a orebitské oddíly, v roce 1424 vedené samotným Žižkou.

Druhá pohroma stihla Svijany roku 1468. Do Čech vpadlo německé vojsko táhnoucí na pomoc šlechtě v boji proti Jiřímu z Poděbrad. Přitom vyplenilo celý široký kraj. Odplata je však stihla po několika dnech, kdy české vojsko vedené Jindřichem z Michlovic, prorazilo ráno 4. června hráze okolních rybníků právě ve chvíli, kdy se nepřítel vracel do svého tábora u Březiny. Vody rybníků smetly vše, co jim stálo v cestě, včetně nepřátelského ležení. Poloutopené Němce pak Češi pobili. Tato událost ukončila válečné časy.

Samostatné panství

V roce 1437 zapsal císař Zikmund poplužní dvůr ve Svinařích z majetku kláštera hradišťského, rychtu v Jenišově a další vsi Hynkovi z Valdštejna. Jan z Vantenberka na Zvířetnicích, od roku 1534 držitel Hrubého Rohozce, který koupil od Volfa Krajíře st. Z Krajku, rozšířil své panství tím, že v roce 1536 získal od Karla z Valdštejna statek Skály, zvaný pak Skály vantenberské. Tak se vesnice Svijany postupně stala součástí panství Malá Skála a Hrubý Rohovec. Po Janovi dědil jeho syn Adam. V roce 1564 získává várečné právo pivovar ve Svijanech, který je jedním z nejstarších nepřetržitě fungujících pivovarů na území bývalé i současné české státnosti. Při dělení dědictví po Adamovi z Vantenberka v roce 1565 mezi jeho syny, dostaly se Svijany do držení tehdy ještě neplnoletého Jaroslava z Vantenberka.

Teprve ve druhé polovině 16. století vstupují Svijany do popředí. V roce 1578 zde byl za Jaroslava z Vantenberka postaven na mírném návrší nad Jizerou renesanční zámek. Tím se staly Svijany středem samostatného panství. Zámek byl dvoukřídlá budova o dvou poschodích s půdorysem do písmene L. Obě křídla byla původně stejně vysoká. Později bylo jižní křídlo o něco sníženo a renesanční štíty na obou koncích budovy byly sneseny. Vdova po Jaroslavovi z Vantenberka Anna Kateřina ze Smiřic dědila Svijany a podruhé se vdala za Jáchyma Ondřeje Šlika. Hrabě Šlik byl jedním z předních vůdců stavovského odboje roku 1618 -1620 a také jedním z popravených šlechticů na Staroměstském náměstí v Praze roku 1621.

Po Šlikovi zkonfiskovaný majetek získává v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, který ho spojil s panstvím Mnichovo Hradiště, získaným z konfiskace po popraveném Václavu Bundovcovi z Budova. Albrecht z Vadštejna jako kníže a vévoda z Frýdlantu postoupil v roce 1624 Mnichovo Hradiště nejprve lénem, pak do dědičného držení Maxmiliánovi z Valštejna. Mnichovo Hradiště zůstalo majetkem Maxmiliána z Valdštejna i po té, co byl Albrecht z Valdštejna v roce 1634 zavražděn v Chebu. Následné konfiskace valdštejnských statků se Mnichově Hradišti vyhnuly a Maxmiliánovi potomci je drželi až do roku 1820. V roce 1733 byla vztyčena na okraji Svijan socha sv. Jana Nepomuského, socha sv. Antonína pak v dalším desetiletí. Za panství Valdštejnů v letech 1768 a 1789 došlo k větším stavebním úpravám Svijanského zámku, byla zrušena zámecká kaple v jižním křídle a přenesena do dvorany západního křídla, dále byla odstraněna věžička s hodinami. Nová kaple byla vysvěcena v roce 1768. To bylo období poddanských bouří proti Valdštejnské vrchnosti, které probíhaly na Svijansku v letech 1775, 1794 a 1818.

V roce 1820 kupuje svijanské panství Karel Alain kníže z Rohan, který ho spojil s panstvím Sychrovským. Za své sídlo si vybrali Rohanové zámek sychrovský, který před tím prošel kompletní rekonstrukcí. Svijanský zámek za panování Rohanů pak sloužil vrchnostenskému úřadu a ubytování úředníků. Rohanové drželi sychrovské a svijanské panství až do roku 1945.

Mlýn na řece Jizeře v obci Svijany, nedaleko Turnova byl založen roku 1420. Ve své letité historii mnohokrát změnil své vlastníky. K majitelům patřili Hynek z Valdštejna, hrabata Šliků, Michal Mácha (bratr K. H. Máchy) či Jaroslav z Vartenberka. V moderních dějinách to byli vlastníci ovládající mlynářské řemeslo, mlynáři Kabeláč a Bernard.
Roku 1933 mlýn koupil Bohumil Perner, celý jej zrekonstruoval, opatřil novým zařízením a jeho semelky každým rokem stoupaly. Tento mlýn v roce 1938 vyhořel a na jeho místě byl postaven firmou Prokop automatický mlýn a na svou dobu moderní průmyslové budovy, které donedávna plnily svou funkci.

Prusko rakouská válka

Svijany pak proslavila bitva u Svijan a Podolí v roce 1866. Ten rok v červnu vpadly do Čech pruské armády a pustily se nejkratší cestou do vnitrozemí. Rakouské vojsko podle svého defenzivního plánu ustupovalo od hranic a snažilo se zastavit nepřítele u přechodu přes Jizeru v Podolí a uhájit zdejší důležitý most. Obsadili prostor mezi Svijany a Podolím.

26. července večer na ně zaútočilo pruské vojsko a po prudkém boji byly rakouské oddíly donuceny opustit most a ustoupit na druhý břeh. „Trať z Turnova do Podolí byla vytrhána, železné mosty v Podolí přes silnici a Jizeru byly rozebrány. Prusové opanovali město Turnov a již o půl desáté překvapili naše voje v Podolí. Nastal boj s krutostí velikou! Prušáci vší mocí pokoušeli se opanovati levý břeh Jizery a dobíti zabarikádovaný a k zapálení uchystaný dřevěný most podolský. Po dvakráte hnali prudkým útokem na most, podvakráte byli neméně udatně od vojska rakouského odraženi. O něco později mohutné plameny šlehaly v temnou výši: Podolský most hořel! Avšak neshořel. Prusové zmocnili se mostu a udusili oheň, tak že jen krajní sloupy a mostní zábradlí uhořelo. Rakouské vojsko ztratilo v nočním boji u Podolí ze 17 setin bojem utkaných 33 důstojníky, 1015 mužů. Prusové ztratili ze 22 setin 22 důstojníky a 118 mužů.“. K této bitvě prusko rakouské války se také vztahuje důstojně upravený vojenský hřbitov s pomníky padlých v bitvě u Podola, který se nachází na území obce Svijany.

Zdroje:

1. Jan Filip: Dějinné počátky Českého Ráje, Praha 1947
2. Rudolf Anděl, Jan Kubíček: Hrady a zámky libereckého kraje, Liberec 1959
3. Ivan Taller: Historický místopis – „Svijany proslavil pivovar / na území obce žili lidé už před čtyřmi tisíci lety“ (novinový článek)

Roku 1878 založen Hasičský sbor pro Podolí – Svijany. První výbor: Frant. Košek, účetní ve dvoře, velitel Josef Žák, nám. velitele Fr. Kobosil, mýtný, pokladníkem Fr. Žák.

R 1890: Podolí 280 obyvatelů, Svijany 502 obyvatelů.

2. ledna 1897 otevřena samostatná škola ve Svijanech.

R 1907 založena „Kampelička“ spořitelna a záložna spolek s ručením neobmezeným.

8. července zřízena v Podolí četnická stanice.

V roce 1910 čítala obec Podolí 502 obyvatel národnosti vesměs české a měla 68 domovních čísel (Podolí 38, Svijany 30).

R 1913 zřízen v obci telefon.

Podle sčítání obyvatelstva v měsíci červenci v roce 1914 bylo v obci napočteno celkem 490 obyvatel.

Jako všude jinde i u nás jevil se v pozdějších letech války úžasný pokles porodů. Dřívější průměr sedm narození klesl za války na tři. Již v říjnu 1916 počet porodů vyrovnal se úmrtím a později bylo narozených méně a méně. Po sčítání 8. prosince 1916 v Podolí bylo 442 obyvatelů z těchto dlužno odečíst 11 Rusů s dozorcem, pak 14 haličských Rusů, takže vlastního obyvatelstva bylo 417 osob.

Při vypuknutí války šli nejprve do boje Bohumil Janda (zemřel vysílením ve sv. Vítu v Korutanech), Bohumil Műller (zahynul na Balkáně), Jos. Műller (zachránil se ve vojenských dílnách. Při první výzvě do 37 let nastoupilo 37 mužů, z druhé výzvy do 42 let mužů 7. Při odvodech byli odvedeni v roce 1914 – 1, v roce 1915 – 29 mužů. Mezi těmito stal se také rakouským vojákem Emanuel Kulhánek, pivovarský pomocník ve svijanském pivovaře. Sláva být rakouským vojákem ho však valně nenadchla, neboť na nádraží po svém odvodu provolával slávu Rusku. Byl zatčen, odsouzen a zařazen na nebezpečná místa na bojištích. Bojoval v Tyrolsku na nejvyšších horách, načež byl v zákopu minou vyhozen do povětří a nervově ochrnul. Se zničenými nervy jako invalida byl propuštěn. Při příštím odvodu byli odvedeni v roce 1916 – 4, 1917 – 12 a v roce 1918 osmnáctiletí – 6. Poměrné množství odvedených vynikne se srovnáním s počtem obyvatelstva, neboť bylo v obci mužů od 18 do 50 let 117 a celkem obyvatel 490.

Z 68 mužů, kteří se zúčastnili bojů padlo na bojišti pět: Josef Drobeček u Jasienovky v Haliči, Jaroslav Ječný v Rusku, Jos. Louda u Šabace v Srbsku, Josef Lokos v Lucku v Rusku, Václav Zahrádka v Karpatech. V rakouských nemocnicích zemřeli 4: Robert Blecha a Frant. Louda, Bohuslav Janda, Jos. Lhoták. V zajetí zemřeli 3: Jos. Hrnčíř, Boh. Műller, Jos. Vaníček. Jos. Souček a Jos. Liška byli nezvěstní.

Válka si vyžádala život 14 osob, za invalidy jich bylo prohlášeno 8. V bitvách bylo zajato celkem 21 mužů, z toho jich 10 vstoupilo do legií.

Dne 7. června 1918 vypukl oheň v kolně p. V. Kunsta v Podolí č.4. Byly parné dny a ohromné sucho. Vál silný vítr, který požár rozšířil po Podolí, takže v brzku bylo šest stavení v plném plameni. Muži byli většinou na vojně, ženy v polích, doma jen děti. Proto mnozí zachránili jen to co měli na sobě. Ženy a děti obsluhovaly stříkačky, muži vynášeli co se dalo. Mnozí byli popáleni, nejvíce děvče Marie Felknerová, která o dva dny později skonala v nemocnici. Shořely tehdy: stodola p. V Kunsta u č. 4, dům č. 5 pní Albíny Šimůnkové, č. 6 p. Ant. Pospíšila, č. 23 p. J. Felknera, č. 24 p. J. Vaňoučka, č. 26 pí Balcarové. Značné škody utrpěli i sousedé.

V květnu 1919 byla v Podolí zasazena při lidové slavnosti na paměť našeho osvobození „lípa Svobody“. Zřízena byla Veřejná obecní knihovna.
Obec Svijany vznikla v roce 1921, do té doby byla osadou obce Podolí.
13. ledna 1923 pohřben byl na novém hřbitově ve Svijanech první p. Pavel Miller truhlář z Podolí.

R 1924 přes Jizeru v Podolí vystavěn železnobetonový most.

20. dubna č. 63. 303 – 1929/8 výn. minister. vnitra slučují se osady Svijany a Podolí v jednu osadu. Úřední název místní obce bude Svijany.

V prosinci 1930 bylo rozhodnuto vystavěti novou školu spojenou s poštovním úřadem.

Dne 28. srpna 1932 byla konána slavnost otevření nové budovy školní. Zároveň byla na budově školy odhalena pamětní deska padlým ve světové válce.

R 1930 sčítání lidu počet domů 66, počet obyvatel 432.

V červnu 1937 započala se stavěti místní kampelička na pozemku vedle školy. Otevřena byla dne 7. 11. 1937

1. února 1938 o páté hodině ranní vznikl veliký požár ve mlýně pana Bohumila Pernera.

Dne 20. května byl povolán 1. ročník zálohy ke cvičení na hranicích k politickému zbezpečení státu. Poněvadž v místě jest železniční a silniční most přes Jizeru, bylo sem vysláno 10 vojínů z posádky v Boleslavi, kteří u hřbitova se 2. lehkými kulomety hlídali ve dne v noci. Po třech týdnech byli vojáci odvoláni a záložníci byli do měsíce propuštěni domů.

Roku 1939 postavil sbor dobrovolných hasičů novou zbrojnici v dřívějším Podolí. Na zbrojnici ve věžičce je umístěn obecní zvonek.

R 1940 obec se stala členem družstva pro rozvod elektrické energie ve Svijanech.

15. dubna 1941 velká voda nadělala mnoho škod. Jizera měla + 210 cm. Pracovních sil v obci ubývalo. Dělníci, řemeslníci, úředníci byli nasazeni na nucené práce.

R 1944 byl pro sabotáž v továrně popraven zdejší rodák p. Kamil Polívka.

Březen 1945 celý měsíc byli ve škole ubytováni Němci – uprchlíci z vých. Polska. a Slezka. Všude kolem se kopaly zákopy, které měly zpomalit postup sovětské armády. Všichni muži ze Svijan museli si odpracovati jeden týden. I ve Svijanech kopali „Vlasovci“ kulometná hnízda pro ustupující armádu.

1. 3. 1950 sčítání lidu, obytných domů 73, přítomných osob 326. Dobrovolnou prací bylo v budově školy vybudováno loutkové divadlo. Zahájeno bylo dne 2. 4. 1950 hrou Aladinova kouzelná lampa. Veškeré loutky zhotovili pan V. Kunst, A. Dudek a Jar. Vaňouček.

Dne 1. ledna 1951 byl začleněn obchod smíš. zbožím p. Jos. Koláře do socialistického sektoru „Jednota“. Druhé dva obchody v místě dobrovolně likvidovaly, taktéž pekařství p. Matějíčka. Rolníci ve zdejší obci hospodaří stále samostatně. Místní výbor KSČ vyvinul přesvědčovací kampaň, ale naši zemědělci nepochopili.

Po přesvědčovací kampani v měsíci srpnu 1952 místní zemědělci pochopili význam společné výroby a ustavili Jednotné zemědělské družstvo. 15. října byl zřízen v domě čp. 64 okrsek č. 3 veřejné bezpečnosti.

V roce 1956 zemědělci hospodaří opět soukromě.

R 1957 byla dokončena stavba nové požární zbrojnice.

R 1957 v podzimních měsících podala většina zemědělců přihlášky k začlenění svých pozemků do státních statků, poněvadž s JZD měli špatné zkušenosti.

O historii obce máme jeden z nejkrásnějších pramenů zachován v Pamětní knize obce Svijan a okolí, kterou na památku svému rodišti založil a věnoval L:A: 1888 Jan Prousek. V této knize se vrací k ještě starším zápiskům z let 1724 – 1869 od kronikáře Ant. Hýbnera.

Od roku 1976 byly Svijany násilně přiřazeny k obci Příšovice, se kterou měly společný MNV.

1. září 1990 získaly opět svoji samostatnost.

Svijany mají v současné době 271 obyvatel, z toho je 36 dětí, 177 v produktivním věku a 58 důchodců.

V obci jsou státem chráněné kulturní památky, a to archeologická naleziště, zámek a nově rekonstruované barokní sochy.

Svijany jsou rodištěm známého malíře Jana Prouska, který byl zakladatelem Muzea Českého ráje v Turnově.

Svijany a okolí poskytují dobré zázemí pro turistiku, cykloturistiku a rekreaci.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•